Přání rodičů postavit pro děti multifunkční hřiště hřiště (umělý povrch, oplocení, hřiště na fotbálek, basket, volejbal, nohejbal, florbal,…) za obecním úřadem „Školnička“ narazilo na nedostatek financí. Z tohoto důvodu jsme si v Jabloňce řekly, že zkusíme podat přes naši obec žádost na Nadaci ČEZ.
Nadace ČEZ dotuje vybrané projekty hřišť po celé republice. V minulosti se o získání dotace pokoušela i obec, ale po neúspěchu od toho upustila.
Bohužel není znám klíč, podle kterého se dotace přidělují. Přemýšlely jsme, jak zvýšit šance na získání dotace. Nejefektivnější se zdálo shromáždit veškerá veřejně dostupná data z nadace ČEZ a udělat analýzu v minulosti podpořených projektů. Čekala nás mravenčí práce. Sesbírat tak velké množství informací se z počátku zdálo nemožné. Do sběru dat se zapojilo kolem 15 rodin nejen z klubu Jabloňka, ale i mimo ni. Všechno to byly maminky od malých dětí, které měly podporu u partnerů, aby se sběru dat mohly věnovat.
Data se posílaly ke mě a já jsem sestavila analýzu podpořených projektů.
Z výsledků analýzy dat jsem pak vytvořila nejpravděpodobnější podobu hřiště, aby byl projekt úspěšný. Zjistila jsem, že byly podpořeny pouze projekty, kde byla spoluúčast investora. Po jednání s panem starostou nám byla přislíbena spoluúčast obce tak, aby naše šance na získání dotace byly co největší. Oslovila jsem stavební firmu, která staví tyto hřiště a získala jsem informace o ceně, povrchu, vybavení a další důležité podklady.
v rohu „školničky“ je malé hřiště na nohejbal – pojmenování „hřiště“ je hodně velká nadsázka
na nynějším hřišti se nacházejí i dva koše na basket – jeden chybí a druhý je v dezolátním stavu
Mohly jsme se pustit do vyplnění žádosti. Problém byl v tom, že veškeré texty v žádosti, jsou omezené počtem znaků. Takže nebylo možné se rozepisovat, každé slovo muselo být na svém místě a mít svůj význam. S vyplňováním žádosti mi pomáhala Jana Smutná z Pržna, moje kamarádka a maminka z klubu Jabloňka. Strávily jsem nad žádosti spoustu času, abychom ji vypilovaly k dokonalosti. Volala jsem na Nadaci ČEZ odbor rozdělování dotací ohledně rady, jak postupovat, abychom měly větší šanci na úspěch. Oslovila jsem 3 stejně velké obce, jako je ta naše, které hřiště postavily z dotace Nadace ČEZ, a ty nám poskytly cenné informace. Naši žádost jsme konzultovali i s odborníky přes získávání dotací a upravily ji podle jejich rad.
V den „D“ v září 2013 jsme žádost přes obecní úřad oficiálně podaly.
Nezbývalo nic jiného než čekat. Bohužel se v roce 2013 sešlo neuvěřitelné množství žádostí, takže projednávání trvalo přes dva měsíce místo jednoho. I přes veškeré úsilí naše žádost nakonec nebyla podpořena.
Ale to není konec světa, letos to zkusíme znovu.
Ilona Uhříková
Vystudovala jsem SEŠ ve Val. Meziříčí. Mám více než 20 let praxe ve vedení účetnictví a veškerých administrativních prací týkajících se provozu a vedení firem. Ráda komunikuji s lidmi a mám dlouholeté zkušenosti s jednáním s firmami i státními institucemi. V Jablůnce jsem doma již přes 18 let. Ráda bych naší obci zprostředkovala pohled rodičů, jejich potřeby, ale i to, čím mohou děti a rodiny obec obohatit. Snažím se vidět svět i lidi pozitivně. Chtěla bych, aby slova „nejde to“ byly v Jablůnce nahrazeny slovy „zkusíme to“. Ráda bych, aby se nám podařilo do našich životů vnést citát od Johna Stuarta Milla:
Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.
Ano, žádalo se o dotaci na toto hřiště několikrát, byla podaná žádost spolu s obcí Svinná v rámci příhraniční spolupráce, ale ani zde jsme neuspěli. Vždy je odpovědí nedostatek finančních prostředků a značný převis žádostí.
Snahou obce bylo zřídit alespoň provizorní hřiště na nohejbal a basketbal, popř. na fotbálek. I to minimum které se pro tento účel udělalo stačila naše mládež zničit. Myslíte si stále, že za vším je vina OÚ?
Dobrý večer, tento článek nebyl v žádném případě namířen proti OU Jablůnka. Jsem si jistá, že žádný z našich článku na obec Jablůnku nijak neútočí a články nejsou agresivní. Každý z nás se poctivě a bez emocí snaží napsat co se událo. Pravdou je, že jako jednotlivci i jako rodiny jsme byli prosit ohledně hřiště na obci několikrát v průběhu posledních 12 let naprosto bezvýsledně. Až klub Jabloňka sjednotil maminky tak, že jsme byly schopné společně něco dotáhnout do konce. S dotací ČEZ jsme také nebyly úspěšné, ale jenom o tom to není. Předáváme informace jak o úspěchu, tak i o neúspěchu. Když jsme potřebovali opravit železný kolotoč, p. Juřínek ze zastupitelstva nám zdarma a naprosto nezištně začal pomáhat jak hmotně, tak i prací. A to jsem v té době netušila, že jsem oslovila zastupitele. Troufám si říct, že nikdo z nás ještě na jaře netušil, že bude kandidovat do zastupitelstva. Přirozeně to vyplynulo z našich rozpracovaných projektů. Já bych moc ráda, aby provizorní hřiště,
omlouvám se, podařilo se mi to odeslat 🙂 pokračování:
(které má asfalt zdevastovaný skládkováním materiálu na kanalizaci) se nám podařilo opravit. Starší děti si tam hrají i přes to, že není v dobrém stavu, protože lepší povrch v tento moment nemají. Je pravdou, že koše na basket jsou rozbité, ale možná by stačilo je opravit. Známe to přece z domova, děti často něco rozbijí, to se nedá nic dělat. Je na nás dospělých hřiště pravidelně udržovat, aby dětské řádění vydrželo.
Mně to prostě nedá a rád bych doplnil, proč vnímám sport a potažmo kulturní činnost jako důležité, ba možná nejdůležitější záchytné body fungující Jablůnky.
Každý měl ve škole tělesnou výchovu. Výchova = plánovité a cílevědomé sociální jednání. Má stránky vzdělávací a osobnostní. Výchovný aspekt je tedy u sportu nezpochybnitelný (to jsem se naučil ve škole 🙂 ).
Jak chceme okolo sebe udělat Jablůnku pěknější, když tu budeme mít samé ignoranty? Závislost na občanském soužití je víc než potřebná.
Toto jsem vykopíroval z učebnice „pedagogika sportu“ – jen pro úplnost, aby šlo pochopit co tím chci říct:
Přínos sportu (tedy i sportující mládeže):
– přispívá k rozvoji osobnosti, zvyšuje asertivitu, buduje sebedůvěru a emoční stabilitu, rozvíjí pocit pohody, sebekontroly, zvyšuje toleranci ke stresu, snižuje náchylnost k alkoholismu, úzkostem, depresím, napětí, unáhlenosti a strachu.
Z toho logicky vyplývá: „Kdo sportuje, je v pohodě“. Samozřejmě o tom je mraky knížek a výzkumů. Zájemcům je rád doporučím.
Tolik za mně.
P.S.: je mi jasné, že je to běh na dlouhou trať a jedno hřiště nevyřeší globální problémy. Rozhodně ale přispěje k navození toho co uvádím výše.